cibule

Cibule obsahuje vitamíny skupiny B, vitamín C, E a karoteny. Je bohatá na kyselinu listovou. Z minerálů v cibuli nalezneme důležité prvky jako železo, zinek, síru, fosfor, hořčík, draslík, vápník, sodík, měď a jód. Význam má i obsažená látka allicin.

Cibulový odvar je výborný proti kašli a rýmě, také posiluje žaludek a střeva. Podle studií prováděných na zvířatech v letech 1995-2005 se může allicin uplatnit i při léčbě aterosklerózy nebo při snižování krevního tlaku. Tato látka má však i antitrombotické a protizánětlivé účinky a působí jako antioxidant. Při šetřící dietě se doporučuje používat cibuli pouze na vyvaření (při přípravě omáček, polévek, ...) a poté ji z pokrmu vyndat.

Čerstvý plátek cibule se přikládá na bodnutí a štípnutí hmyzem. Zabráníme tak zarudnutí a nepříjemnému svědění. Cibuli krájejte plastovým nebo keramickým nožem, při zpracování klasickým nožem nám brzy zoxiduje a tím hořkne. Druh cibule volíme podle povahy připravovaného pokrmu. Na běžné vaření se nejčastěji používá klasická žlutá cibule. Bez této královny zeleniny nepřipravíte správný základ na guláš, omáčku nebo vývar. Syrová se hodí třeba na tlačenku či do utopenců. Červená cibule (Carmen) je výborná do salátů či pomazánek, protože má nasládlou chuť a výraznou barvu. Při tepelné úpravě tato cibule ztrácí svou barvu, ale ne chuť. Hodí se tedy i při dušení či pečení. Výsledný pokrm je pak sladší a jemnější, než kdybychom použili klasickou cibuli. Bílá cibule se hodí zejména pro studenou kuchyni, protože při tepelné úpravě ztrácí svou chuť. Na vaření se nehodí také proto, že je výrazně dražší než klasická cibule. Cibule šalotka má většinou ostřejší chuť než cibule klasická. Běžně se používá zejména pro přípravu francouzských, amerických či ruských pokrmů. Cibule se dobře skladuje. Z cibule je možné vytvořit i cibulovou marmeládu.